2010-2014, Čtenáři, Příspěvky

Letošní čarodejnice očima teenagera

admin
on Úno 16, 2019

S trochou optimismu si mohu dovolit říci, že včerejší akce byla poměrně vydařená. Hned na začátku jsem byla upřímně ráda, že nemusím platit žádné vstupné. Není mi až tak zcela jasné, kde na to město bere peníze, jestli má tolik sponzorů, nebo nějaké tajné příjmy nevím, ale to už není moje věc. Pro mě jakožto studenta s příjmy omezenými na rodiče to bylo opravdu výhodné. I přes to si myslím, že kdybych o účast na akci hodně stála, vstupné bych zaplatila, alespoň by město mělo více peněz na akce podobného rázu. Včera bych ale asi bohužel peněz za případné vydané vstupné litovala.

Vlastní vinou jsem nedorazila včas, avšak věřím tomu, že jsem nebyla jediná. Po mém příchodu zrovna probíhalo vystoupení Fresh Jumperů a už zde dorazilo mé první zklamání. Já jsem totiž nic neviděla. Je mi jasné, že si za to můžu sama, když neumím chodit včas, ale proč musí vpředu stát snad ti nejvyšší tatínkové z celého okolí a ještě nad hlavou držet fotoaparáty?  Vždyť by stačilo, kdyby alespoň poklekli. Tak jsem si ze zoufalství, stoupla na lavičku, abych alespoň něco viděla, a pak jsem v duchu litovala toho, kdo si na lavičku po mě sedne. Nicméně jsem nebyla jediná, kdo se tímto způsobem pokoušel alespoň trochu zachytit toto bezesporu vydařené vystoupení.

Poté následovala volba nejoriginálnějšího dopravního prostředku. Zde by mne snad jenom zajímalo, co má nové vedení města proti tradicím, když se nevolila tradičně nejkrásnější maska. Myslím, že i dětem by se nejkrásnější maska líbila mnohem více a i by se více do soutěže zapojily. Dále mi přišlo, že moderátor soutěže volil příliš odbornou terminologii, které bezesporu dítě v předškolním nebo mladším školním věku, pro které byla tato soutěž určena, nemohlo rozumět. Možná se mýlím, ale domnívám se, že děti v tomto věku se opravdu například o ekologii příliš nestarají. Dál už jsem průběh soutěže nesledovala, povídání s přáteli mi bylo pro tu chvíli milejší.

Na další vystoupení jsem měla o trochu větší štěstí, neboť jsem měla tu čest stát už asi ve třetí řadě houfu lidí. Větrnice měli tradičně líbivé vystoupení, neskutečně je obdivuji, jak se mohly takhle utiskovány lidmi koncentrovat, a podat tak dobrý výkon. Kdyby si všichni sedli kolem ke stolům, kterých tam bylo dle mého názoru dost, viděli by všichni, a Větrnicím by se lépe cvičilo. To by to ale chtělo ze strany pořadatelů nějakého schopného organizátora, který tam očividně chyběl.

Dále následovalo tradiční zapálení ohně. Vždy se u toho dělal nějaký rituál, letos od rituálu sešlo. Důvod netuším. Chyběla i hadrová čarodějnice na hranici, čímž se trochu odstupuje od základu večera- pálení čarodějnic. Zkrátka k ohni naběhli hasiči, odehnali odtud všechny přítomné a podpálili hromadu, o které nevím, jestli vůbec byla ze dřeva, protože při zapálení z ní šel takový dým, že se museli lidé v okolních vesnicích strachovat, zda-li k nám nedorazila obávaná radiace z Fukušimy. Břízy na hrázi Zlaté stoky žalostně volaly o pomoc. Bylo mi jich v tu chvíli líto, ale co jsem s tím mohla dělat? Jak to, že letos u toho byl takový hustý dým, a v minulých letech ne? Myslím, že ekologům v tu chvíli musely hrůzou stoupat vlasy.

Po chvíli se kouř odebral kamsi vzhůru a už se jen hrálo, zpívalo a tančilo. Hudební skupinu, která zde účinkovala neznám, mohu ovšem s mým hudebním hluchem zkonstatovat, že vůbec nehráli špatně. Oceňuji, že na začátek zařadili písničky pro děti, myslím, že i dospělí se duchem vrátili do dětství a rádi si zazpívali. Nejvíce bych jim však chtěla pochválit výdrž, hráli bez dlouhých a nudných přestávek, čímž si zajistili stále tančící fanoušky.

Jako příjemnou vsuvku vložili do svého hraní výstup břišních tanečnic. Opět začal boj o dobrá místa. Já jsem měla štěstí, že jsem tou dobou byla na parketu, čímž jsem zůstala úplně vepředu. Vystoupení bylo opět povedené, jen mě velice zarazilo chování jisté dívky, která také stála v první řadě a po celou dobu výstupu si psala na mobilu SMS. Důvod, proč před sebe nepustla za ní stojící děti a nešla si psát někam jinam nepochopím, stejně jako neúctu k vystupujícím.

Po několika dalších písničkách jsem odcházela domů s rozporuplnými pocity. Chtělo by to určitě nějaké schopné organizátory, aby zajistili, že lidé uvidí. Dále by chtělo ohlídat alkoholové a tabákové výrobky u nezletilých. Přijde mi hloupé, když se na městské akci opije asi patnáctiletá dívka, a dělá ostudu nejen sobě, ale i všem lidem okolo ní. O tom, že tam měl každý druhý pod osmnáct let u sebe cigarety, ani nemluvím. Nicméně bych chtěla vyzdvihnout pořadatele za to, jak krásně jim navazoval program, bez jakýchkoliv zdlouhavých pauz, to se ne každému pořadateli podaří…

PS

Jak již jsem říkala, přišla jsem pozdě, ale od svých příbuzných jsem slyšela, že suprová byla pohádka třeboňských loutkářů Perníková chaloupka. Obzvlášť vyzdvihovali výkon Gusty Kotila a Zuzky Hláskové v rolích Jeníčka a Mařenky. Děti prý koukaly ani nedutaly navzdory tomu, že dospělí se kousek vedle vesele hlasitě bavili. Ale prý i docela dost dospěláků, kterým padlo oko do pohádky, se nechalo lapit a vydrželo se koukat až do konce. Také aby ne, když tato pohádka byla letos vybrána na celostátní přehlídku loutkářských souborů do Chrudimi! Blahopřejeme a těšíme se, že je v létě uvidíme na farské louce častěji.

Eva Pospíšilová